Urologie je spojení precizní chirurgie a individualizované péče o pacienty

Rozhovor s primářem MUDr. Jiřím Kočárkem, Ph.D

MUDr. Jiří Kočárek, Ph.D., MBA, primář urologického oddělení Oblastní nemocnice Kladno, pochází z lékařské rodiny. Dědeček byl praktický lékař, strejda ortoped, teta internistka – medicína byla součástí jeho života od dětství. Po vojenské lékařské přípravě a zkušenostech z Ústřední vojenské nemocnice v Praze převzal vedení urologie v Kladně a dnes kombinuje moderní medicínu s osobním přístupem k pacientům.

V rozhovoru zavzpomínal na své začátky, popsal profesní výzvy a představil, co ho na jeho práci těší nejvíce.

Primář urologického oddlělení Oblastní nemocnice Kladno MUDr. Jiří Kočárek, Ph.D., MBA, na fotce vpravo rovněž při operačním zákoroku na robotickém operačením systému Versius

» Pane primáři, co vás přivedlo ke studiu medicíny?

Pocházím z lékařské rodiny – dědeček byl praktický lékař, strejda ortoped, teta internistka, sestřenice neurologička. Tátu komunisti na medicínu do Prahy nepustili, vystudoval veterinu v Brně. Děda byl pro mě velkým vzorem. Začínal v Nové Pace, po roce 1945 byl poslán do Liberce, kde po odsunu německého obyvatelstva začínal jako praktický lékař – dělal i základní chirurgii a komplikované domácí porody. Jeho porodnický kufr, vážící přes dvacet kilo, mám dodnes doma. V Liberci měl vilu s ordinací v přízemí a byty pro rodinu a zaměstnance v patrech.

Děda pracoval až do pětaosmdesáti let, žil skromně, pomáhal lidem, ale stále kouřil. S bratrem jsme od mládí hodně sportovali a děda nás finančně podporoval, měl však podmínku, že kouřit nebudeme. Lyžovali jsme, celou zimu trávili na kopci, a když na jaře roztál sníh, tak jsme začali jezdit na kole, hráli fotbal, tenis a věnovali se mnoha dalším doplňkovým sportům.

Vyrůstal jsem v Liberci, navštěvoval sportovní základní školu a pak gymnázium, kam mě přijali bez přijímaček díky školnímu průměru a sportovním úspěchům. Často jsem ve škole chyběl, ale profesory jsem nakonec přesvědčil, že dokážu skloubit školu se sportem.

Ve čtvrtém ročníku gymnázia jsem nějak automaticky napsal přihlášku na Lékařskou fakultu Praha, ale ředitel gymnázia mi ji vrátil roztrženou se vzkazem, že mě doporučí maximálně na báňskou do Ostravy. Po nějaké době mi však nabídl alternativu – vojenskou školu v Hradci Králové.

Na studia v Hradci dnes vzpomínám velmi rád. Postupně jsem musel opustit vrcholový sport, ale na hory jsem utíkal při každé příležitosti. Po šestiletém studiu jsem promoval v pražském Karolinu jako absolvent Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Druhý diplom jsem následně převzal v aule v Hradci Králové jako absolvent Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně.

» Proč urologie a jak vzpomínáte na začátky v ÚVN?

Po promoci mě náčelník zdravotnické služby AČR zařadil do přípravy na všeobecnou atestaci a odvelel na základní školení (kolečko) do Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Na své začátky v ÚVN vzpomínám s respektem a vděčností. V nemocnici jsem postupně stážoval na všech odděleních, ale nejvíce mě zaujaly chirurgické obory. Asi proto, že tam je více akce a výsledky práce jsou vidět relativně rychle.

Během přípravy na všeobecnou atestaci mě to stále táhlo na operační sály. Proto jsem hodně volného času věnoval asistencím na sálech chirurgie, ortopedie, urologie i gynekologie, která tehdy v ÚVN byla součástí urologie. Po 30 měsících jsem složil všeobecnou atestaci a nastoupil jako praktický lékař na posádkovou ošetřovnu letiště Praha-Kbely. Po devíti měsících mě pak tehdejší primář urologie pozval zpět do ÚVN na uvolněné místo.

Nabídku jsem přijal bez váhání. Jako mladý vojenský lékař jsem se učil rychle samostatně rozhodovat a pracovat pod tlakem. Později jako zástupce primáře a primář oddělení jsem měl možnost podílet se na jeho rozvoji, zavádění nových operačních metod a vedení mladších kolegů, což považuji za profesní vrchol a velkou čest.

» Od roku 2020 vedete urologii v Kladně. Co vám přináší tato role?

Současná pozice mi umožňuje technicky rozvíjet a modernizovat oddělení a formovat odborný kolektiv a to mě velmi baví. Náš tým je multikulturní, což přináší další přidanou hodnotu. Jsem rád, že k nám přicházejí mladí lékaři a lékařky, kteří se chtějí učit urologii právě v Kladně. Snažím se je motivovat, inspirovat a předat jim co nejvíce zkušeností.

 » Věnujete se pokročilé laparoskopické i robotické chirurgii. Co vás na těchto metodách fascinuje nejvíc?

Miniinvazivní chirurgie mě baví – umožňuje provádět složité zákroky s vysokou přesností a menším poškozením okolních tkání, s rychlejším zotavením pacienta. Robotická chirurgie mě zaujala technologicky – detailním zvětšením operačního pole a komfortem pro chirurga. Hlavně ale díky ní mohu pacientům nabídnout kvalitní, moderní a efektivní léčbu, která zlepšuje jejich život.

 » Máte za sebou více než tři tisíce robotických výkonů. Který moment vám utkvěl v paměti nejvíce?

Robotické chirurgii se věnuji přes 20 let. Nejvíce si pamatuji první roboticky asistovanou operaci – v den, kdy se mi nad ránem v Motole narodila druhá dcera. Já jsem plný emocí přejel do ÚVN, usedl za konzoli a s týmem jsme úspěšně provedli první robotickou radikální prostatektomii. Pacient je dodnes v remisi.

Z tisíců výkonů mi asi nejvíc utkvěl případ mladého pacienta s pokročilým nádorem ledviny. Operace byla technicky náročná, ale díky robotické technologii a sehranému týmu se podařilo zachovat funkční část orgánu a odstranit nádor. Pacient se plně zotavil a dlouhodobě zůstává bez známek onemocnění.

Pokud se dívám do plánu, tak letos v listopadu budu roboticky operovat již svého čtyřtisícího pacienta.

» Jaké výkony se dnes na urologickém oddělení nejčastěji provádějí a kam směřuje další vývoj oddělení?

Na našem urologickém oddělení se nejčastěji provádějí operace nádorových onemocnění – zejména roboticky asistované radikální prostatektomie (odstranění celé prostaty při nádorovém onemocnění s pomocí robota), parciální nefrektomie (částečné odstranění ledviny postižené nádorem) a cystektomie (odstranění močového měchýře). Významný podíl mají také laparoskopické výkony (operace prováděné přes malé řezy s kamerou), endoskopická léčba urolitiázy (odstranění močových kamenů pomocí optických nástrojů) a laserové operace benigní hyperplazie prostaty (odstranění nezhoubného zvětšení prostaty pomocí laseru).

Počty robotických výkonů stále rostou, protože jsou šetrné, s lepšími funkčními výsledky a rychlejší rekonvalescencí.

Další rozvoj oddělení směřuje k profilaci jako specializované centrum robotické a miniinvazivní urologie, rozšiřování spektra výkonů, individualizované péči onkologických pacientů a vzdělávání mladých kolegů. Důraz klademe také na mezioborovou spolupráci a poskytování péče na úrovni špičkových evropských pracovišť s odborností, bezpečností a lidským přístupem.

» V čem podle vás spočívá dobrý vztah mezi lékařem a pacientem? Co je pro vás na práci nejdůležitější?

Dobrý vztah spočívá v důvěře, otevřené komunikaci a respektu. Pacient by měl mít pocit, že ho lékař poslouchá a bere jeho problémy vážně. Důležitý je lidský přístup – vidět pacienta jako celistvou bytost, nejen jako diagnózu.

Pro mě je důležité mluvit srozumitelně, vysvětlovat možnosti léčby a také zapojit pacienta do rozhodování o svém zdraví. Dnešní moderní medicína nabízí mnoho možností léčby. Pacient si po poučení musí vybrat sám. Ne každý pacient je ale ochoten pro své zdraví něco dlouhodobě dělat.

» Co vás i po letech v medicíně stále profesně naplňuje?

Medicína mě provází celý život a i po více než třiceti letech urologické praxe mě práce baví. Každý den přináší nové výzvy a nové pacienty se svými obtížemi, a právě ta rozmanitost mě udržuje motivovaného. Téměř deset let mám také školské úvazky na 1. a 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a musím říct, že i práce s budoucími lékaři mě baví stále více.

» Stíháte při tak náročné práci i nějaký odpočinek? Jak relaxujete mimo operační sál?

Za ideální relaxaci považuji pobyt v přírodě a sport. Ten mi pomáhá udržovat kondici a zvládat stres, který každodenně nejen v chirurgických oborech přichází. Za velmi důležité také považuji stabilní rodinné zázemí, proto se snažím trávit co nejvíce času se svou velkou rodinou.