Galerie Jaroslava Hrušky v Oblastní nemocnici Kladno
Kdo to byl Jaroslav Hruška?
MUDr. Jaroslav Hruška se narodil 5. října 1847 v Solnici pod Orlickými horami. Už v dětském věku se mu od rodičů dostávalo lásky a pozornosti. Matka Anna svědomitě dohlížela na jeho výchovu. Neustále na něj mluvila, zpívala mu staré písně a vyprávěla příběhy, kde vítězilo dobro a moudrá síla. Otec Jan se staral o jeho materiální zajištění. Nelitoval peněz za knihy, papír i pastele a nehleděl na čas strávený vzájemným rozmlouváním. Díky cílené výchově v rodině a jeho neobvyklé vytrvalosti brzy vynikal nad své spolužáky.
Mládí, studium a první lékařská praxe
Měl to štěstí, že se stal oblíbencem a chráněncem patera Josefa Ehrenberga, který dojížděl do Solnice a podporoval zde řadu studentů. Právě na jeho radu a přímluvu u rodičů, vystudoval mladý Jaroslav gymnázium v Hradci Králové a později lékařskou fakultu na pražské univerzitě. V roce 1872 se stal doktorem medicíny a chirurgie a právem se honosil titulem MUDr.
Nejprve nastoupil v pražské všeobecné nemocnici, poté zastupoval závodního lékaře v Břasech u Radnice. Pak se vrátil do Prahy rozhodnutý, že se bude ucházet o první podobné trvalé místo, které se mu naskytne. O pár měsíců později se přihlásil do konkurzu na lékaře do závodní nemocnice na Kladně. A podařilo se.
V závodní nemocnici začal doktor Hruška se vší poctivostí. Chtěl, aby se toto místo stalo odrazovým můstkem v jeho profesní, umělecké i společenské kariéře. Lékařská profese měla velkou prestiž a on se účastnil kulturního i veřejného života a přímo se podílel na jeho organizaci. Vstoupil do Kladenské besedy jako prvního spolku, což byla společensky nejvýznamější organizace ve městě. V Besedě Budislav zúročil svou lásku k divadlu a dramatickému umění a vypracoval se na režiséra.
V té době už celé Kladno bralo Jaroslava Hrušku jako uznávaného občana, jehož slovo mělo svou váhu. V kulturním a společenském životě se pohyboval zcela suveréně. Tou dobou oblíbeného lékaře nezajímalo jen společenské dění. Do jeho soukromého života vstoupila čerstvá vdova po nájemci benediktýnského pivovaru Marie Zacharová, která jej naprosto okouzlila. Marie po smrti manžela převzala správu pivovaru s tím, že ji později předá synovi Otakarovi. Svůj vztah později zpečetili sňatkem.
Starostenská léta na Kladně
Poprvé byl v roce 1889 zvolen jednomyslně za starostu města. Předsevzal si, že jeho prvním úkolem bude zřízení vodovodu, o jehož potřebě se diskutovalo delší dobu. To se podařilo v roce 1891, vyřešil se tím nedostatek vody a postupně zmizel tyfus z města. Roku 1892 byl Hruška zvolen za předsedu družstva pro postavení kladenské sokolovny.
Hruška se začal angažovat na uspořádání Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895, která našla ohlas i na průmyslovém Kladensku. Výsledkem byla okresní národopisná výstava, která se konala o Vánocích 1894 ve školní budově u kaple sv. Floriána.
V té době vrcholily tahanice o stavbu nového kostela. Hruška chtěl, aby se kostel postavil najednou s radnicí, dvě stavby vedele sebe. Setkal se ale s nepochopením a tato kauza ho nakonec stála starostenské křeslo, na něž se vrátil jeho předchůdce Josef Hrabě. Hruška rezignoval a uchýlil se do vinohradského bytu. Než opustil Kladno na delší dobu, vyčkal na kladení základního kamene ke stavbě sokolovny dne 2. června 1895. Ta byla jeho dílem a zásluhou, proto si slavnostní zahájení nechtěl nechat ujít. Jejího otevření, dne 13. září 1896, se však již neúčastnil. Nesledoval ani diskuze o výstavbě nové radnice a Kladnu se zcela vyhýbal.
Téměř po třech letech se blížily nové obecní volby. Hruška je suverénně vyhrál a byl znovu jednomyslně zvolen za starostu v budově chlapecké měšťanské školy.
Tak odstartovalo v roce 1898 jeho nejimpozantnější období, v kterém pozvedl Kladno neuvěřitelným způsobem, když proměnil obrovskou vesnici v opravdové město. Dne 16. června bylo Kladno povýšeno na královské horní město a při příležitosti oslavy se 18. srpna 1898 konalo slavnostní položení základního kamene nového kostela. Kvůli nedostatku místa se nový kostel stavěl netradičně kolmo na osu původního a slavnostního vysvěcení se dočkal 7. června 1900.
Po téměř padesátiletém žádání na vídeňském ministerstvu školství se podařilo na Kladně zřídit českou reálku, a to 25. října 1899. Následující rok se otevřely v prvním ročníku dvě třídy se 78 žáky.
Vznik kladenské nemocnice
Mezitím kladenský starosta pracoval na dalším svém vytčeném cíli, a to na zrodu kladenské nemocnice. První pacienty přivítala v říjnu 1903. Projektantem budovy i architektem se stal Alois Zázvorka a pojal ji jako novorenesanční stavbu. Tu pak realizoval kladenský podnikatel Josef Picek. Na postu primáře stanul MUDr. Bohumil Niederle.
Nemocnice měla při otevření šedesát lůžek. Niederle od počátku energicky organizoval ústav a zaváděl pokrokové metody. Sám napsal jedenapadesát vědeckých prací. Kromě břišní chirurgie věnoval zvláštní pozornost i chirurgii kostní a rentgenologii. Setkával se s předními světovými chirurgy a navazoval důležité osobní kontakty.
S doktorem Hruškou se stali brzy velmi dobrými přáteli. Po Hruškově smrti, roku 1933, byla kladenská nemocnice po Bohuslavu Niederlem pojmenována. Jeho jméno nese původní budova dodnes, už jen jako Niederleho pavilon rozsáhlejšího nemocničním komplexu.
Významný starosta města Kladna zemřel dne 9. června 1930 v požehnaném věku 83 let. V kapli okresní nemocnice se s ním rozloučil za nemocnici a lékařskou župu kladenskou doc. chirurgie, primář nemocnice MUDr. Niederle.
Další informace o doktoru Hruškovi, například o Krajinské výstavě roku 1902, o výstavbě reálky a její kolaudaci v roce 1905, stavbě kladenského divadla a jeho otevření v roce 1912, najdete v knize Jaroslava Vykouka Kladenský starosta vydané spolkem Halda.